Chceme kina s 2K nebo 4K rozlišením?

Věčná diskuze mezi provozovateli kin jaké zvolit rozlišení digitálního projektoru, jestli 2K nebo 4K, se díky zahájení sériové výroby 4K DLP čipů dostala do druhého kola. My dnes zkusíme tuto otázku částečně rozlousknout.

Co je 2K a co 4K
Pravidelní čtenáři této rubriky rozdíl mezi 2K a 4K jistě už znají, ale pro laiky ještě jednou stručně: V digitálních kinech hollywoodského standardu DCI se zatím využívá dvojího typu rozlišení projektorů. 2K, tedy 2048x1080 pixelů, a 4K, což tvoří čtyřnásobek plochy 2K, 4096x2160 pixelů.

4K DLP projektor Christie Solaria CP4230

2K nebo 4K?
Mezi provozovateli kin se rozhořela velká diskuze, zdali si opatřovat 2K nebo 4K projektor. Dříve byla volba jasná, neboť projekční technologie splňující standard DCI s čipem DLP nabízela pouze 2K rozlišení a SXRD zase jenom 4K. Nyní začínají výrobci DLP projektorů dodávat i přístroje se 4K rozlišením. Můžeme se ostatně pochlubit, že úplně první projektor se 4K DLP čipy na území evropského kontinentu byl v polovině května nainstalován ve velkém sále Městské knihovny v Praze.

Mezi základní argumenty výrobců projekčních technologií jsou rozměry projekčního plátna, respektive jeho šířka. Avšak velmi často se zapomíná na podstatně důležitější parametr a sice pod jakým úhlem vidí plátno podstatná část diváků v hledišti. Tedy pod jakým úhlem z řady první a poslední. Detailně se této problematice věnoval Mikko Kuutti loni v únoru na semináři DigiTraining Plus 2010 pořádaného ve finských Helsinkách. Jeho prezentaci v angličtině naleznou zájemci zde.

4K SXRD projektor Sony CineAlta SRX320 s nasazeným 3-D dvojitým objektivem

Zjednodušeně řečeno, člověk s průměrným zdravým zrakem má rozlišovací schopnost zhruba jednu obloukovou minutu. To mi určitě potvrdí i aktivní astronomové z vizuálního pozorování těsných dvojhvězd. Znamená to, že by měl rozlišit dva body od sebe z 3438násobku jejich skutečné vzdálenosti, což je konstanta pro obloukovou míru ve stupňových minutách. Můžeme si tak definovat nové dvě konstanty pro 2K a 4K rozlišení. 2K obraz uvidíme ideálně ze vzdálenosti 1,68 násobku šíře projekčního plátna, kdy vidíme jeden pixel pod úhlem jedné obloukové minuty. V případě 4K se nám tato konstanta pochopitelně zkracuje na polovinu, na 0,84 násobek šíře plátna. Navíc většina kin maskuje různé obrazové formáty horizontálně a na digitálním projektoru se zoomuje. Tudíž jiné výsledky budeme mít pro cinemascopický poměr stran 2,35:1 a jiný pro 1,85:1, u kterého se nám šíře plátna zmenší, množství pixelů na šíři zůstává stejné, tudíž ony hranice rozlišitelnosti se posouvají blíže k plátnu.

Pomůcka pro kinaře
Z tohoto jednoduchého modelu si může každý provozovatel kina nad jednoduchým plánkem svého sálu zjistit, zdali při instalaci projektoru se 4K rozlišením uvidí tuto kvalitu podstatná část diváků z hlediště. Nesmíme zapomenout, že i za hranicí 0,84 násobku projekčního plátna je stále vidět podstatně více detailů, než u 2K rozlišení. Můžeme diskutovat, jestli ona hranice rentability 4K projektoru je někde uprostřed mezi konstantou pro 4K a 2K, kde můžeme říci, že vidíme subjektivně 3K rozlišení, což je stále znatelně více, jak 2K.

Jednoduché schéma klasického sálu prvorepublikového biografu, ve kterém je plátno vzhledem k dispozici většinou menší. Na projekčním plátně jsou vyznačeny dva v současnosti používané formáty, 2,35:1 a 1,85:1. Plnými čarami jsou v hledišti vyznačena místa ideálního sledování obrazu z formátu 2,35:1 ve 4K, zelená, a ve 2K, červená. Žlutá barva definuje místo uprostřed, kde je obraz vidět subjektivně ve 3K rozlišení. Přerušovanými čarami jsou pak definována ideální místa pro formát 1,85:1. V těchto starších kinech je většinou dostačující použití projektoru s 2K rozlišením.

Pomůcka pro diváky
Pro diváky pak tato jednoduchá pomůcka může pomoci v nalezení nejideálnějších míst k sezení v sále. Provozovatelé kina jim asi nebudou moc vstřícně sdělovat parametry sálu, šířku plátna a vzdálenost prvních řad od něj. Pokud nebudou ochotni, můžeme si vypomoci sami pomoci jednoduchého měřiče úhlů, který se občas používá v amatérské astronomii, když u sebe nemáme žádné zařízení pro měření úhlů. Když natáhneme paži a roztáhneme prsty od sebe, tak vzdálenost mezi palcem a malíčkem vidíme zhruba pod úhlem 20º. V případě ideálního místa pro sledování 4K rozlišení bychom měli plátno vidět pod úhlem asi 62º, tedy zhruba tři roztažené ruce vedle sebe. Plátno s 2K rozlišením pak pod úhlem asi 33º, což se dá naším provizorním úhloměrem nasimulovat jako natažené paže s roztaženou dlaní a sevřenou pěstí k tomu.

Jednoduché schéma sálu panoramatického kina, například bývalé sedmdesátky. Označení barev čar je shodné jako u předchozího schematu. Z náčrtku je patrné, že v takovémto kině se investice do 4K projektoru vyplatí. Při sledování cinemascopického 2,35:1 plátna se nám hranice ideálního sledování rozlišení ve 2K dostala až za projekční kabinu.

Na závěr chci podotkout, že nesmíme zapomenout, že naprostá většina filmů v digitální distribuci na DCP (Digital Cinema Package) nosičích je pouze ve 2K rozlišení. Jak před měsícem informoval provozovatele kin ředitel kinodistribuce Bontonfilmu, Aleš Danielis, velká hollywoodská studia zatím neplánují masivní přechod na 4K distribuci, takže většinu filmů budou i kina se 4K projektory promítat přes upscaler ze 2K DCP digitální kopie. Ve 4K lze zatím vidět pouze pár filmů jako lahůdek pro filmové fajnšmekry.

Pokud by se po tomto článku zdálo někomu rozlišení digitálních kin 2K jako nedostatečné, tak si na závěr musíme uvědomit skutečnost, že dosud jsme chodili do kin na sériově vyráběné 35 mm kopie, jejichž rozlišovací schopnost kolísala zhruba někde kolem 1,3 K, tedy jako HD Ready plochý televizor. Zastánci filmového materiálu nám budou tvrdit, že 35 mm má teoretické rozlišení někde kolem 3K, ale to se jedná o speciálně vyráběné premiérové kopie, které se v našich kinech objevily snad jen v několika málo exemplářích u příležitosti pár světových premiér. Navíc po zhruba deseti průchodech projektorem se tyto kopie amortizují a jejich kvalita rozlišení začíná razantně klesat.

Publikováno: 24.05.2011
Autor: Ondřej Beck
Zobrazit články autora.