Jak reklamovat představení v kině

Lze vůbec reklamovat nekvalitní představení v kině? Často můžeme slýchat, že ne. Opak je samozřejmě pravdou. Co všechno můžeme v klasickém kině reklamovat a jak postupovat, aby reklamace byla oprávněná?

Návštěva filmového představení v kině je, co se spokojenosti diváka týká, velmi subjektivní záležitost a tak se může případná nespokojenost hůře posuzovat. Nikdo nám neuzná reklamaci špatného filmu, který se nám nelíbil. Pravda pokud vysloveně provozovatel v programu na možnost vrácení vstupného neupozorní nebo nepořádá placení vstupného až po představení podle spokojenosti diváků, což někteří kinaři občas dělají v rámci speciálních klubových a artových projekcí. Reklamovat tak můžeme jen technicky neuspokojivou kvalitu vlastní projekce.

A co je technicky neuspokojivá kvalita projekce? Je to jakýkoliv technicky rušivý faktor, jenž významně znemožňuje zážitek z vlastního filmu a který je jednoznačně chybou na straně kina. Tím myslím hlavně rozostřený, tmavý či pulzující obraz nebo nedostatečný zvuk. Mezi reklamovatelné chyby určitě i patří přerušování projekce způsobené několikanásobným přetržením filmu či jinými důvody. To jsou problémy zřetelné, pak mohou být ale další, již diskutabilní, které mohou skrývat i některé technické nedostatky kina, a na které bohužel někteří provozovatelé biografů občas i hřeší.

Je to třeba již zmiňovaný pulzující celý obraz nebo jeho část na plátně. To je způsobené používáním xenonových výbojek do projektorů po jejich konci životnosti definované výrobcem, což občas dělají i někteří provozovatelé velkých multiplexů a spoléhají se na to, že si nikdo z diváků nebude stěžovat. S ohledem na nejvyšší ceny vstupného právě v multiplexech bych toto nazval malou nehorázností, kterou by si platící diváci rozhodně neměli nechat líbit. V případě nepříjemně tmavého obrazu, zejména pak u 3-D digitální projekce, by opět měli diváci přistoupit k reklamaci, neboť v ten moment se opět na nich neseriózně šetří stažením výkonu výbojky na usměrňovači projektoru pro úsporu elektrické energie. Nebo se ušetřilo na investici za nové kvalitnější plátno s vyšší odrazivostí. Zejména v případě digitální projekce by diváci měli tento nešvar reklamovat, neboť integrátor digitální projekce byl podle hollywoodských standardů DCI povinen vybavit kino tak, aby odpovídalo dostačujícím jasem obrazu. Vstupné na 3-D představení je zřetelně nejvyšší ze všech, a tak by se diváci neměli nechat okrádat.

Nejdiskutabilnější položkou pro případnou reklamaci technické kvality představení je zvuk. Ten je velmi subjektivní záležitostí a z vlastní zkušenosti může asi každý potvrdit, jak vnímáme různě hlasité zvuky třeba při různých stavech nálady. Může se klidně stát, že u vedoucího kina stanou dva nespokojení diváci současně. Jednomu se představení zdá příliš a druhému zase málo hlasité. Obecně platí, že bychom z plátna měli zřetelně slyšet dialog stejně hlasitě, jako při běžném rozhovoru asi na vzdálenost 2-3 metrů v tichém prostředí.

Co se hlasitých zvukových efektů týče, například výbuchů v akčních filmech, můžeme opět narazit na hřích provozovatele kina, který šetřil na správném vybavení. Často i v multiplexech se můžeme setkat se sály, kde je instalovaná poddimenzovaná zvuková technika určená pro menší sál, která je samozřejmě levnější. Ta na běžný dialog, hudbu či standardní ruchy v sále stačí. Problém ale nastává u dynamických scén s vyšší úrovní hlasitosti, kde je zvuk reprodukován už zkresleně, tudíž pro náš sluch až velmi nepříjemně. Jako když si ve větší místnosti pustíme velmi nahlas malé rádio nebo bedýnky k přenosnému přehrávači. Zvuk bude nepříjemně zkreslený, než když bychom použili výkonnější zesilovač a kvalitní reprosoustavy. Dříve tento nešvar provozovatelům kin i multiplexů procházel bez následků a neexistoval žádný nástroj, kterým by se dalo proti němu čelit. S příchodem digitalizace ale již na něj pamatují standardy DCI, které musí každé kino splnit, aby mohlo hrát premiéry hollywoodských filmů. V DCI je přesně definován požadovaný výkon koncových zesilovačů a reprosoustav na velikost sálu. A v případě nesplnění se provozovatel kina vážně vystavuje hrozbě, že mu bude odebrána možnost uvádění premiérových titulů.

Jak tedy postupovat, když zjistíme závažný technický problém? V každém případě nezůstáváme v sále až do konce filmu. Pokud jsme film viděli celý i s technickými problémy, nemáme nárok na žádnou kompenzaci za vstupné. Po odchodu ze sálu vyhledáme zodpovědnou osobu, vedoucího kina nebo v multiplexu manažera dne. Jasně definujte vzniklý problém. Je dobré, pokud si stěžuje více diváků najednou, reklamace je pak důvěryhodnější. Vstupné pak kina kompenzují vrácením peněz nebo některé multiplexy volnými vstupenkami na některé další představení v nejbližším měsíci nebo dvou.

Reklamace v kině není nic příjemného a i v případě pozitivního vyřízení jde o „zkaženou zábavu“ pro daný večer. Na jednu stranu svoji reklamací pomůžeme dané kino ještě zdokonalit, na druhou bychom měli mít na paměti i jistou dávku tolerance k drobným nedostatkům. Provozovatel kina nemůže za to, když mu do sálu přijde parta hlučných rušících diváků. Zde spíš pomůže, když tuto skupinku s ostatními slušnými diváky v sále pomůžete umravnit. A osobně jsem také tolerantnější k technickému stavu menších kin na malých městech nebo vesnicích, kde větší investice do vybavení kina patří spíše do žánrů filmů sci-fi.

Upozornění: autorem fotografií je autor článku a všechna fota jsou pouze ilustrační.

Publikováno: 09.04.2010
Autor: Ondřej Beck
Zobrazit články autora.