Recenze 3-D systémů v českých kinech

V Česku je ke dni psaní tohoto článku v provozu 70 digitálních kinosálů, z toho 60 vybavených i 3-D systémem pro stereoskopickou projekci. V těchto sálech potkáme celkem čtyři typy 3-D technologií.

Jednotlivé technologie jsem se snažil hodnotit ze dvou úhlů pohledu. Jednak z úhlu pohledu diváka a pak provozovatele kina. Diváka bude asi nejvíce zajímat jak kvalita výsledného 3-D zobrazení, tak i namáhání zraku při sledování celovečerního filmu. Provozovatele zase bude zajímat náročnost na celkové ekonomické náklady, nejen na vlastní pořízení systému, ale hlavně pak na následný provoz.

Jak zaznělo na nedávném semináři v Hradci Králové: ředitel občanského sdružení Pro-DIGI na podporu digitalizace českých kin, Petr Vítek, doporučil všem provozovatelům kin zahrnout již do výběrového řízení dostatečný počet náhradních 3-D brýlí. Cena brýlí v rámci výběrového řízení při porovnání s následným dokupováním se může zřetelně odlišovat a v některých případech může být i několikanásobná. Rovněž celková ztráta světla během 3-D projekce klade důraz na vyšší výkon projekční výbojky, krácení její životnosti a zároveň i vyšší spotřeby elektrické energie. Velkou roli hraje i následná manipulace s 3-D brýlemi, tedy jejich vybírání od diváků, kontrola, čištění a následné rozdávání, což zvyšuje požadavky na personál kina a tedy i na následné mzdové ohodnocení.

Dolby 3-D
Začneme podle abecedy, tedy prvním systémem je systém nabízený renomovanou společností Dolby. Ten využívá k oddělení obrazu pro levé a pravé oko princip oddělení vlnových délek ve třech barevných složkách. Systém požaduje instalaci rotačního dvousložkového filtru do samotného projektoru, který je ovládán ze speciálního modulu propojeného s kinoserverem.

Pro diváky je systém dle mého názoru pohodlný. Brýle mají i díky vyšší výrobní ceně filtrů menší skla, takže v kombinaci s dioptrickými brýlemi u krátkozrakých diváků se mohou zdát subjektivně malá. Zatím jsem ale nezaznamenal problém s výhledem na celé plátno i u panoramatických sálů.

Pro provozovatele kin má Dolby 3-D jednu obrovskou výhodu a sice kompatibilitu s klasickým bílým plátnem. To umožňuje zachování i 2-D projekce jak z digitálního, tak i klasického 35 mm filmového projektoru. Jedná se tedy o systém, který bych označil za vhodný zejména pro jednosálová kina. Cena brýlí se pohybuje v řádech stokorun za jeden kus a v případě poškození lze v brýlích měnit jen jednotlivé filtry. Vyšší provozní náklady pak ale zaznamenáme na spotřebě energie a životnosti projekční lampy, neboť systém má vyšší ztrátu světla a pro kvalitní zobrazení je nutné zvýšit příkon na usměrňovači.

Hodnocení z pohledu diváka:  8/10
Hodnocení z pohledu provozovatele kina: 7/10

MasterImage
Korejský systém MasterImage je levnější variantou využívající systém kruhové polarizace obrazu. Jedná se o zařízení, které se na vozíku umísťuje co nejblíže před objektiv projektoru. Ve starší verzi ve vlastním zařízení rotují dva kotouče se dvěma sadami polarizačních filtrů proti sobě. U nové verze MI-2100 jde již o kotouč jediný. Zařízení je samozřejmě propojeno s kinoserverem pro správnou synchronizaci obrazu.

Z pohledu diváka bych měl k vlastnímu zobrazení 3-D menší výhrady u starší verze, u které když si provozovatel kina nedá pozor a objedná DCP digitální kopii bez kompenzace duchů, takzvanou „Non Ghost Busted“,  se může stát, že se občas obraz rozdvojí a stereoskopický vjem se ztratí. U MI-2100 jsem osobně zatím tento problém nezaznamenal. I pro diváka je novější systém MI-2100 relativně příjemnější zvláště díky novému typu jednorázových brýlí, jež jsou lehčí a pohodlnější, jak původně dodávané.

Pro provozovatele kin systém přináší jednoznačné úspory jak na straně brýlí, tak i úspory na provoz výbojky, která nepotřebuje tak vysoký výkon, neboť ztrátovost světla na filtrech není tak markantní. Nevýhodou je nutnost investice do kvalitního postříbřeného plátna typu SilverScreen, která se může pohybovat v řádu až stovek tisíců korun. To v případě, že bychom potřebovali na daném sále promítat i klasická 2-D představení, která nemůžeme promítat na plátno postříbřené kvůli takzvaným „hot spots“. Ty vznikají v místech nejjasnějšího obrazu a laicky bych je přirovnal kupříkladu k rozzářeným dopravním značkám s reflexní vrstvou, když je v noci osvětlí světlomet automobilu. Pro tyto účely je nutné v kinosále instalovat stahovací stříbrné plátno před klasické matové. Systém je tak výhodný zejména pro multiplexy, které mohou vyčlenit jeden sál pouze na digitální projekce ve 3-D stereoskopickém zobrazení.

Hodnocení z pohledu diváka starší: MI 6/10, model MI-2100: 8/10
Hodnocení z pohledu provozovatele kina, jednosálového: 5/10, multiplexu: 9/10

Detail systému MasterImage MI-2100 s rotujícími polarizačními filtry.

Real-D pro Sony CineAlta 4K
Systém Real-D vychází ze stejného principu, jako MasterImage, tedy z oddělení obrazů pro levé a pravé oko pomocí kruhové polarizace obrazu. Obraz ale nevzniká střídavým promítáním obrazu pro levé a pravé oko, ale samostatnou projekcí dvou obrazů o rozlišení 2K na SXRD čipech s rozlišením 4K. Divák má k dispozici ještě pohodlnější brýle, jak v případě systému MasterImage MI-2100. Na druhou stranu systém opět pochopitelně vyžaduje stříbrné plátno typu SilverScreen, tudíž v jednosálových kinech je nutné opět kombinovat bílé a stahovací stříbrné, aby byla zajištěna zpětná kompatibilita s 2-D projekcí. Pro diváka má systém nevýhodu i v deformaci formátu 1,85:1, který nepříjemně ořezává do formátu blízkého spíše Cinemascope.

Pro provozovatele kin je kromě vyšších nákladů na stříbrné plátno nepříjemná i skutečnost licenčních poplatků za užívání systému, která jej může znatelněji prodražit a ubírá ziskům vzniknuvším potřeby méně výkonné lampy, jelikož stejně, jako u MasterImage, má nižší ztrátovost světla.

Hodnocení z pohledu diváka: 5/10
Hodnocení z pohledu provozovatele kina: 6/10

Projekční nástavec se dvěma objektivy pro 3-D na projektor Sony CineAlta 4K.

XpanD
Systém XpanD pracuje na principu aktivních brýlí, kdy se výsledný stereoskopický obraz vytváří až díky sklům v brýlích z tekutých krystalů, která střídavě zakrývají divákům oči tak, aby vždy viděli ten správný obraz. S kinoserverem a projektorem jsou brýle synchronizovány přes infračervené rozhraní. Pro diváky systém přináší velmi kvalitní výsledný obraz, kde nejsou problémy se zobrazením objektů při vyšší konvergenci. Pouze starší model 3-D brýlí, která využívají ještě některá kina, může při delším sledování začít tlačit díky větší hmotnosti do nosu.

Pro provozovatele kin systém XpanD na jedné straně přináší výhodu využití klasického bílého plátna, na stranu druhou nevýhodu v podobě vysoké ceny aktivních brýlí. Brýle jsou dosti náchylné na poškození, zejména aktivních filtrů, které jsou dosti křehké a neinformovaný divák je může zničit obyčejným leštěním třeba o tričko. Pořizovací cena za jedny brýle se pohybuje v řádu až několika tisíců korun a tudíž se vyplatí v případě výběrového řízení zadat větší množství brýlí za sníženou cenu, aby bylo k dispozici dostatek rezervních. XpanD pomáhá šetřit i elektrickou energii neboť ztrátovost světla se pohybuje je jen nepatrně horší, jak v případě dvou výše zmíněných polarizačních metod.

Hodnocení z pohledu diváka: 9/10
Hodnocení z pohledu provozovatele kina: 7/10

Infračervený emitor signálu pro řízení aktivních brýlí XpanD.

Ve svém hodnocení jsem nedal žádnému systému plný počet 10/10 bodů z úrovně pohledu diváka. Takové hodnocení může dle mého názoru dosáhnout pouze klasický formát IMAX se dvěma 70 mm filmovými pásy. Lineární polarizace sice znepříjemňuje vlastní sledování filmu, kdy divák musí držet hlavu rovně, aby se mu obraz nerozdvojoval, na druhou stranu umožňuje i s ohledem na obří plátno konvergenci srovnatelnou s reálným stereoskopickým viděním.

Publikováno: 17.06.2010
Autor: Ondřej Beck
Zobrazit články autora.