Usnula jsem

Netradičně rovnou s knihou vychází na DVD animovaný film Kristiny Dufkové, který bude soutěžit na letošním Anifestu.

Samotný film má 18:41 a jde o zajímavý animáč nejen pro děti, jak se vyrovnat se smrtí blízkého člověka. Vychází z mexické legendy, podle níž, kdo usne na hrobě, probudí se ve světě mrtvých. To se stane malé holčičce Miroslavě, která sem na hřbitov Oberon přijela se svými rodiči na pohřeb tety.

V podivném světě najde ale i přátele, kteří se jí budou snažit pomoci, aby nemusela sloužit done Juane a její kočce a mohla se vrátit domů, do světa živých, k rodičům. V tom vlastně i tkví pointa příběhu - vážit si každé chvíle, kdy můžeme být spolu.

Trošku mi u filmu vadil plošší dabing (proč má Pavel Liška potřebu pořád se zakoktávat?), ale animace samotná má své potřebné kouzlo. Vtáhne do tohoto podivného světa a obsahuje dokonce i vtipné momenty ("lidé jsou zde tak, jak umřeli ... tenhle prodával indiánům"). Mám rád Raye Bradburyho, jehož mexická fascinace lebkami a hřbitovními příběhy, kdy se pořádají veselice, rovněž fascinovala. A musím přiznat, že pojetí tohoto animovaného filmu zcela odpovídá oné atmosféře. 

Příběh Miroslavy vymyslel mexický spisovatel Jorge A. Estrada a v Čechách jej převedla do podoby animovaného filmu animátorka a režisérka Kristina Dufková (spoluautorka Fimfára 3). Knihu podle filmu napsal Tomáš Holeček. 

Samotné DVD je rovněž příjemným překvapením, v Česku se málokdy vidí třeba hezké animované menu s ikonkami u jednotlivých položek, zvukovým podkresem a docela slušnou bonusovou nabídkou.

Ono těch bonusů tedy není moc, ale s tím druhým jsem si i jako dospělý vyhrál jako dítě. Ale popořádku. Bonusy tvoří film Malé pohádky (4:19) podle kreseb a povídání dětí, s GB titulky, a DVD-ROM funkce.

Ty kromě tapet nabízejí ve Flashi mapu hřbitova. A tady jsem se regulérně zasekl. Fascinovalo mne, že se mění denní a snad dokonce roční doba. Pak jsem zjistil, že kliknutím na některý z hrobů se dá otevřít i text s příběhy jednotlivých "obyvatel", jež jsou napsány vtipně, což nebývá zvykem. Nu, a pak jsem zjistil, že když kliknu na ten strom vpravo dole, vykoukne rozesmátý klučina, ze stromu vlevo dole seskočí kočka, o něco výš pták zakroutí nevěřícně hlavou... A podle denní doby nad hřbitovem létá pokaždé jiný pták, na kterého lze rovněž kliknout a zjistíte, jak se jmenuje... Takhle jsem si nevyhrál od chvíle, kdy jsem dohrál Machinarium. Jež mimochodem vřele doporučuji, má podobný feeling.

Publikováno: 11.05.2010
Autor: Jan Lipšanský
Zobrazit články autora.