Prokletý ostrov

Hitchcockův styl se pokoušel napodobit Orson Welles, Brian De Palma, Jonathan Demme, samozřejmě i mnoho méně dobrých režisérů, nu a nyní se do toho pustil i Martin Scorsese. Bohužel však podcenil současné divácké publikum.

FILM

Spíše než hitchcockovským, je tento film "angelheartovským" (1987, režie Alan Parker). A zkušenější diváci, odkojení podobnými filmy či Šestým smyslem, velmi brzy pochopí pointu celého tohoto dvouhodinového snímku.

A v tom je problém s Prokletým ostrovem - ačkoliv atmosféra je příjemně ponuře depresivní, ačkoliv už od začátku něco neštymuje, nakonec vlastně dojde jen k jednomu zvratu, a to natolik očekávanému a natolik profláknutému, až to zamrzí. Možná kdyby se skutečně zapracovalo na oné naznačené konspirační teorii, byl by výsledek zajímavější...

Do vězeňského zařízení na zapomenutém ostrově kdesi v moři přijíždějí dva agenti FBI, aby zde vyřešili zmizení jedné ženy. Jenže se současně s tím začínají objevovat nové otázky, personál rovněž vypadá značně podezřele, a tak bude pátrání o to složitější...

První hodina (i když si člověk domyslí nebo předpokládá to, co je ke konci skutečně s velkou slávou odhaleno) má úžasnou atmosféru, vynikající postřehy, často podané velmi sarkasticky, o současném světě, a nejhorší je, že to není paranoia, o čem se mluví, ale skutečnost, jak ji známe (vodíkové bomby, jaderné pokusy apod.).

Tenhle film vlastně funguje v několika rovinách - hlavní příběh, příběh pod tím, jenž je podle mne až příliš pozdě odhalen a navíc pointa je vyloženě slabá - a pak ve třetí rovině sarkastických rýpanců vůči současnému zbrojení, stavu světa, mysli lidí, i zamyšlení se nad tím, kdo vlastně je, a kdo není blázen... Jsou blázni ti, co testují bomby?

Scénář je dokonale promyšlený a nemá díry a zaslouží si obdiv, jak jsou skloubeny dvě v podstatě protichůdné roviny filmu a vyprávění, aby každá fungovala sama o sobě i na druhé, třetí zhlédnutí. Co je to však platné, když jde o logický kalkul, který přebíjí pocit nedopečenosti a odbytosti v oblasti příběhu samotného. Pořád čekáte ještě nějaký zvrat, něco víc, a ono to nepřijde. 

Jistě, je zde závěrečná replika hlavního hrdiny, která nám jasně dává najevo, že v jeho myšlení a duši je to jinak, než si všichni kolem myslí, ale to je takový minizvrat pro minizvrat, který vlastně ani žádným větším zvratem není. (Nutno ještě připomenout, že jak určitým typem hudby, tak "labyrintem" vzdává film trošku hold Annaudovu Jménu růže, ale to je pořád málo.)

Osobně mám nepříjemný pocit promarněné šance - forma úžasná, herecké výkony mírně nad průměrem, jen ta dějová linka ve mně nechává jakési prázdno.

DVD 

Disk samotný je poněkud nepříjemným překvapením. Neobsahuje totiž ani jeden bonus, dokonce ani audiokomentář, jenž by snad nezabral tolik místa na disku.

Tak jsem si aspoň z nudy pustil český dabing, ale zní pořád plechově a potlačuje ruchy v pozadí, navíc si nemyslím, že byly zvoleny ty nejlepší typy hlasů dabérů pro jednotlivé herce. V originále je však zvuk excelentní, výrazně lepší než obrazová kvalita - ta také není nejhorší, ale přece jenom úplné žůžo to není.

Publikováno: 21.07.2010
Autor: Jan Lipšanský
Zobrazit články autora.