Všichni jsou v pohodě

Film, který by se dal zařadit do kategorie rodinných, zkoumá oblíbené téma vztahů rodičů a jejich odrostlých dětí - a odkrývání tajemství, která nevyplynula na povrch, ale nyní se kostlivci ve skříni začínají objevovat.

FILM

Kdybych měl přirovnat, je film Všichni jsou v pohodě nejvíce podobný snímku Jodie Foster Domů na svátky. Formálně trošičku říznutý Zlomenými květy. 

Frank před osmi měsíci přišel o manželku, která v podstatě byla jediným pojítkem mezi jejich odrostlými dětmi, z nichž každé je jako z udělání v jiné části USA. A protože nepřijedou hory k Mohamedovi, vydá se Mohamed k horám, i když díky plicním problémům by neměl cestovat. Ale když on dětem vše obětoval, aby vystudovaly a proslavily se... 

Jeho cesta Amerikou (severní) a návštěvy u dětí mu však odkryjí, že ne všechno je fajn a ne všichni jsou šťastní. Jedna dcera je sice dobrá reklamní manažerka, ale rozvádí se a má nového přítele (což otci nechce říct), další jen neví, co by si s otcem povídal, další má problémy s homosexualitou (aby byl film i 4% politicky korektní), a o tom posledním se neví...

Ačkoliv se hodně dlouho nesnaží film tlačit na pilu a vše se zdá vypadat skoro realisticky, přece jen v určitých částech skřípe. Např. hodně času filmu tvoří cestování autobusy a vlaky celými USA. Jenže až na jeden důležitý dialog jsou ty ostatní tak nějak o ničem a z cestování se stane nudná vata bez jakékoliv zajímavosti. Třeba Jim Jarmusch by i takovým detailům dovedl dát atmosféru, pocit reálného místa i lidí.

Podobně skřípou i ony naznačené rodinné vztahy - přece jen, i když děti odejdou, nemůže být vaším zdrojem informací jen manželka na telefonu. A v době internetu, který ovládají i takto starší lidé, jakého zde představuje Robert De Niro, by si asi zjistil potřebné informace, zvlášť, když chce být hrdým otcem.

Nehledě na to, že Američané jsou známí svou nechutí cestovat. A tyhle čtyři děti jsou každý někde jinde, rozeseti po Středozápadu, východním pobřeží, západním... Asi jako kdyby rodina v Praze měla dospělého syna kvůli práci v Ostravě, dceru v Ústí nad Labem, druhého syna v Brně a druhou dceru dejme tomu ve Slavonicích. Tak trochu to nedává smysl, i když možná takové rodiny existují.

Diskutabilní je i scéna otcova prozření. Místo přímé konfrontace tvůrci zvolili formu snu, resp. vize, a i když je zajímavě natočena, vybočuje z dosavadní snahy o realističnost vyprávění o 180 stupňů. A podobně onen trošičku násilně implementovaný "šťastný" konec u vánočního stromečku.

Samo téma je však jistě zajímavé a nutné. Nemělo by zapadnout a mělo by být stále otevřeno diskuzi. Celkově však na tomto poli udělal film Domů na svátky daleko lepší, větší, poctivější i realističtější práci, včetně propracovanějšího scénáře. 

České podtitulky u filmu jsou dokonalé, až na jednu drobnost - název filmu zní Všichni jsou v pohodě. V závěru filmu je tato replika schválně použita dvakrát. Ale právě tady podtitulky překládají jen"Jsme v pohodě", čímž ona pointa příliš nevyzní. 

DVD  

Tak nejprve si zvolíte jazyk. Pak objeví první varovací obrazovka. Pak druhá varovací obrazovka. Pak znělka Miramaxu. Pak znělka Blu-Ray. Pak trailer na jeden film, který trvá přes minutu a něco a nemá žádné titulky a je jen v angličtině, pak už čeká jen jedna upozorňovací obrazovka a konečně se dostaneme do menu.

Pokud jde o bonusy, je zde zajímavý dokumentík Jak vznikala píseň Paula McCastneyho I Want to Come Home (9:48), a potom ještě 7 vystřižených a prodloužených scén (cca 12 minut) - vše s CZ titulky.

Publikováno: 26.07.2010
Autor: Jan Lipšanský
Zobrazit články autora.