Vysoké rozlišení je výsledkem přirozeného vývoje

Obchody se spotřební elektronikou již zaplavily výhradně ploché televizory s větší úhlopříčkou obrazu a vyšším rozlišením – a do odborné mluvy se ujaly dva nové termíny, HD Ready a Full HD.

A běžného spotřebitele asi objímá pocit marnosti, neboť zase bude muset obnovovat vybavení svého domácího kina. Oblast spotřební elektroniky je ovlivněna technologickým vývojem podobně, jako v případě výpočetní techniky. U té nám nepřipadá zas tak divné, že každý výkonný počítač se do dvou let stává průměrným a po dalších dvou letech již téměř nedostatečným.

Formát HD je zcela přirozeným vývojem způsobu zobrazení audiovizuálního záznamu vycházejícího z původní logiky sledování filmů v kině. V biografu sedíme před velkým plátnem, které i částečně vykrývá naše periferní vidění. Ve ztemnělém sále a z velké obrazové plochy tak podstatně lépe vnímáme teplotu barev, jas obrazu i dynamičnost scén, čemuž samozřejmě dodá i kvalitní zvuková aparatura, je-li jí sál vybaven. Znáte to asi nejlépe sami, když si film v kině prostě užijete lépe jak doma.

Televizory byly od svého počátku vždy limitovány momentálním technologickým pokrokem. Ať to již ze začátku bylo rozměrem skleněné obrazovky nebo jejím zakulacením. Nikdy  ani zdaleka nemohly poskytnout filmový zážitek, jaký známe z kina. Ten můžeme dosáhnout jen s přístrojem s plochou obrazovkou a velkou úhlopříčkou. A aby byl i samotný obraz kvalitní, potřebujeme právě ono zmíněné vysoké rozlišení.

Cesta k televizoru s vysokým rozlišením je relativně dlouhá a asi většinu čtenářů překvapí, že první testovací modely jsou již přes dvacet let staré. Technologie výroby a hlavně způsobu záznamu, v té době ještě zcela analogového, neumožňovala praktické nasazení. Na to bylo nutné počkat až na přelom tisíciletí, kdy se natolik vyvinuly metody komprimovaného digitálního záznamu, že se HD technologie mohly objevit na úrovni spotřební elektroniky dostupné pro širší skupinu potenciálních uživatelů.

Základem vysokého rozlišení HD je obraz s 1080 řádky a 1920 obrazovými body na každém řádku. Vysoké rozlišení HD už rovněž primárně podporuje poměr stran obrazu 16:9 oproti klasickým 4:3, který kopíroval poměr stran prvních filmových formátů. 16:9 přirozeněji sleduje rovnoměrnější vykrytí obrazu u lidského zraku a lépe zasahuje část periferního vidění.

Oněch 1080 řádek bude napříště základním standardem nejen pro kina domácí, ale i kamenná. Pro ně platí standard DCI, Digital Cinema Initiatives, určující parametry, které musí splňovat digitální projekce pro uvádění premiérových hollywoodských titulů. Ten definuje minimální rozlišení pro kinoprojektory 2048x1080, takzvané 2K.

Základním nosičem pro domácí video v rozlišení HD se stává Blu-ray disk, jenž se díky HD rozlišení stává konkurentem i pro klasická kina vybavená 35 mm filmovou projekcí. Blu-ray nabízí jak obraz tak i zvuk na kvalitativně vyšší úrovni a vyšší kvalitu nalezneme jen v digitálních kinech postavených podle výše zmíněného standardu DCI. Pokud máte nyní obavy, že budete muset vyházet nákladně budovanou filmotéku filmů na DVD, nemusíte se obávat. všechny Blu-ray přehrávače jsou s formátem DVD plně kompatibilní a svoje stávající filmy na DVD si budete moci na novém Blu-ray přehrávači bez problémů dál přehrávat.

Česká republika je bohužel zatím velmi ochuzena o televizní vysílání ve vysokém rozlišení HD. Zájemci jsou v podstatě zatím odkázáni jen na zahraniční satelitní stanice nebo na některé kabelové operátory nabízející DVB-C nebo IPTV HD vysílání. Část Prahy pak může v rámci zkušebního DVB-T multiplexu společnosti Telefónica O2 sledovat HD vysílání televize Nova.

V současné době se pro standardní rozměry obývacího pokoje doporučují televizory s minimální úhlopříčkou 104 centimetrů, které při sledování zhruba ze vzdálenosti dvou až tří metrů dokáží přiblížit kvalitu filmového zážitku ke sledování v kině. Samostatnou kapitolou je pak využití digitálních projektorů s vysokým rozlišením, které již dokáží z našeho domova vytvořit opravdové kino s plnohodnotným filmovým zážitkem.

Publikováno: 26.01.2009
Autor: Ondřej Beck
Zobrazit články autora.